19. 11. 2017 

 

Výtvarná tvorba

prohlédněte si galerii obrazů >>

Vstoupit do galerie


Samostatné výstavy

Kolektivní výstavy


O obrazech V. V. řekli a napsali…

Doc. Karel Šmíd, 1967:
"Obrazy Vladimíra Valeše lze zařadit do oblasti nových pokusů, neboť vznikají na základě niterných pocitů a prožitků, reagujících na četné podněty absurdity naší doby. V malbách z roku 1966 zůstává ještě poměrně srozumitelný, i když už v nich buduje kompozice v působivých tvarových a barevných symbolech, vše převzato z viděné a procítěné reality…"

PhDr. Jaromír Adamec, 1968:
"Vladimír Valeš dospěl od svých figurativních počátků až k experimentům v oblasti nefigurativní malby a grafiky. Jeho komorně laděné práce jsou rozpjaté mezi postojem nezúčastněného komentátora světa, nahlížejícího zvnějšku pod povrch věcí na jedné straně, a aktivní účastí na překotném bujení přírodních sil ve formě vášnivě hnětených struktur na straně druhé…"

Ivo Mička, 1969:
"Výtvarník a pedagog Valeš se nebojí rozejít s figurativním uměním - se zátiším a krajinou (a nebude se k nim, až pocítí potřebu, ostýchat zase v jiné poloze vrátit), i když už jej široká veřejnost začala v povědomí s tímto žánrem spojovat a když už měl na tomto poli hodně probojováno včetně svého malířského rukopisu… Malíři dneška už nepostačuje zachycení vizuální skutečnosti, snaží se malou překročit danou hranici, obsáhnout i oblast duševna, spletitých vztahů dneška. Předstupuje skrze své obrazy před návštěvníka takříkajíc se srdcem na dlani…"

Alena Vanická, 1969:
"Osmadvacetiletý Vladimír Valeš patří k mladé generaci našich výtvarníků, jejichž umění je nekonvenční, moderní, čisté a bytostně dnešní. Malíř se snaží ve svých pracech o něco více, než jen o zachycení vizuální skutečnosti. Vnímavý a citlivý divák se raduje spolu s umělcem nad pocity při poslechu hudby, nebo se zamýšlí nad složitostí společensko-politických zvratů."

PhDr. Boris Riegler, 1992:
"Valešovy nefigurativní obrazy složené jen z barev a struktur, ploch a linií, tvarů a bodů, odhalují velmi mnoho z citlivé duše člověka, kterému nikdy nic nikdo nedal zadarmo. Prohlédněme na jeho obraz - krajinu rozdranžírovanou řezy. Vidíte tu svalovou tkáň, to vazivo, ty úpony a synapse. To zvláštní modré slunce, nikoliv radostné a povzbuzující svými paprsky, jaké vídáme ráno co ráno, nýbrž slunko studené a věcné."

Mgr. Vladimír Bečvář, 1994:
" Do Valešových dramatických inscenací, literárních studií i výtvarných děl se promítá nepokrytý zájem o osudy lidí uražených, o lidi pozapomenuté a zapomínané, o osudy lidí vykořeněných, vyhnaných z tohoto kraje, dnes plného vývratů, polomů, smutně trpící krajiny…"

Doc. Dr. Pavel Šamšula, CSc., 1999:
"Není mi dáno posuzovat širokou mnohostrannost Valešových aktivit. Zůstanu u širokého rozpětí jeho tvorby malířské. Od jeho první samostatné výstavy v roce 1963 byla tato šíře nejčastěji charakterizována jako rozpětí mezi realismem a abstrakcí. Dobově podmíněné a tehdy pochopitelné užívání obou těchto pojmů jako krajních mezí Valešovy umělecké tvorby totiž postihovalo dle mého mínění spíše její kvantitativní, nikoliv však kvalitativní rozměr. Domnívám se, že šlo do jisté míry o přílišné zjednodušení… Nejde o kvantitativní šíři jevů, ale o hloubku prožitku, schopnosti jeho vyjádření a empatie… V obrazech Vladimíra Valeše nacházím rozechvění schopnou, rozechvívající a přitom pevnou oscilaci i polohu. Neshledávám v jeho malbách realitu tak, jak ji běžně nazíráme, ale spíše podobenství reality, její metaforu či spíše metamorfózu. A metafora obsahuje vždy více a hlubší skutečnosti, než realita sama…"