24. 09. 2017 

 

Divadlo a publicistika

V letech 1970 - 1990 neměl V.V. mnoho příležitostí realizovat se jako výtvarník, proto rozhodující část tohoto dvacetiletí věnoval amatérskému divadla dospělých a dětskému autorskému divadlu. Ve dvou souborech dospělých realizoval 8 inscenací, v nichž měl režii, dramaturgickou úpravu a scénografii (v každé hře si i zahrál):

Václav Kliment Klicpera: Ženský boj, 1974
(divadelní soubor V. K. Klicpera Radonice), cena na národní přehlídce Vysoké nad Jizerou

Arkaduj Arkanov - Grigorij Gorin: Svatba pro 800 miliónů, 1975
(divadelní soubor V. K. Klicpera Radonice), cena na národní přehlídce Vysoké nad Jizerou a na přehlídce ruských a sovětských her ve Svitavách

Vladimír Majakovskij: Štěnice, 1977
(divadelní soubor V. K. Klicpera Radonice), cena na národní přehlídce Vysoké nad Jizerou a na přehlídce ruských a sovětských her ve Svitavách

Valentin Katajev: Syrovinky (Neděle na střeše), 1981
(divadelní soubor V. K. Klicpera Radonice)

Kazys Saja: Býk Klemens, 1982
(divadelní soubor Studio Mašťov), cena na národní přehlídce Vysoké nad Jizerou a na přehlídce ruských a sovětských her ve Svitavách

Jiří Voskovec - Jan Werich - Jaroslav Ježek: Kat a blázen, 1984
(divadelní soubor Studio Mašťov), cena na národní přehlídce Vysoké nad Jizerou, hostování v Žižkovském divadle Praha

Bertolt Brecht: Bubny a trumpety, 1986
(divadelní soubor Studio Mašťov), cena na národní přehlídce Vysoké nad Jizerou

Alexandr Čchaidze: Když město spí, 1988
(divadelní soubor Studio Mašťov), cena na národní přehlídce Vysoké nad Jizerou


Pro svůj dětský soubor Radoňáček napsal a realizoval hry:

Výlet do Duhové země, 1974
Království za korunu, 1975
Boty z Pohádkové Lhoty, 1976
(vyšlo ve sborníku ÚKVČ Praha 1977)
Třesky plesky, 1977
(účast a ceny na celostátní přehlídce dětského divadla v Šaľe 1977 a národní přehlídce v Kaplici 1977)
Rozum v prášku, 1981

Pro dětský divadelní soubor Studio při ZŠ Mašťov napsal:

Virus aneb Cesta přes oceán, 2000
Čekání na Červenou, 2001

O divadelních inscenacích V. V. řekli a napsali…

K. Saja: Býk Klemens
"Je příznačné pro dramaturgii režijní práce V. Valeše, že nejde vyšlapanými cestami, že důsledně hledá titul, se kterým by se co nejvíce ztotožnil svým cítěním režiséra, výtvarníka i hudebníka. Není tomu jinak ani v případě této inscenace. Sajova lidová komedie o býku Klemensovi se na amatérském jevišti objevuje zcela ojediněle. Určitě ne proto, že by nebyla dobrá, ale prostírá před inscenátory tolik úskalí, že většině souborů bere odvahu k jejich nastudování… Pro mladý soubor z Mašťova to tudíž jednoduchý inscenační úkol nebyl. Vzniklo představení, které je promyšlené, má nápaditost, je herecky pečlivé…"

Bulletin Severočeský festival amatérského divadla 1982


"Býk Klemens je velice náročný text. Musím vzpomenout na jednu okolnost: Když jsme v Liberci inscenovali Ibrahimbekova, říkala mi překladatelka Jana Klusáková, že má objev, Litevce K. Saju. A nabídla nám pro divadlo Ypsilon právě Býka Klemense. My jsme tu hru tenkrát odmítli… Saja je autor lyricko-satirických komedií, které jsou okořeněny lidovým humorem. Zabývá se morálními konflikty, dělá jejich analýzu a nechá je přerůstat do určitého podobenství. Jde o zápas o člověka. Navenek to vypadá jako pohádka, ale působí to aktuálně, živě, vyjadřuje to touhu člověka po svobodě. To podobenství je nejcennější… Hra má několik úskalí, že odradí divadelníky, kteří se neumí s těmi problémy vyrovnat. Chtěl bych ocenit Valešův přístup. Jeho přečtení, pochopení a uchopení tématu a textu, Jeho komplexní realizaci jednotlivých složek díla. Je to inscenátor se vším všudy, ne jen režisét. Komplexním uchopením této hry udělal jevištní přepis… Přišla na mne ona vzácná chvíle, kde jsem seděl v hledišti jako divák. Vidím, že lze, je-li režisér tvůrčím člověkem, udělat hru, kterou jsem jako profesionál nevzal…"

Dr. František Sokol, dramaturg Naivního divadla v Liberci, 1983


"Na představení Býka jsem měl podobný pocit, jako když poslouchám lidovou píseň. Tu pravou, čistou, původní. Bývá stručná, ale čímsi nás okouzlí a dojetí z ní nastává až dodatečně. Teprve když odcházíme, zmocňuje se nás dojetí. Tento základní pocit citového doznívání se podařilo mašťovskému souboru realizovat. Teprve když všechno odeznělo, uvědomoval si člověk všechny významy. Tento dojem citového doznívání vytvořil inscenátor Valeš vědomě. Využil jisté nezkušenosti a nevyzrálosti herců k předvádění modelových situací… Když nevěsta Danute vyleze na žebřík za ohradou a mluví, má to silný význam a najednou dojde k velkému výbuchu citu na jevišti! Přítel Valeš je tvůrčí člověk, nevezme všechno, co tady v porotě bude řečeno, ale přetaví si to po svém tak, aby dovršil svůj způsob komplexního, syntetického, chcete-li kolektivního divadla…"

Rudolf Felzmann, režisér Divadla Most, 1983


"Metaforická hra Býk Klemens, čerpající z folklorních podnětů litevské národní tradice, otvírá českému divákovi zvláštní básnické poselství. Režisér se ve výtvarných složkách sice nezříká principů litevského folklóru, ale přesto svou tvůrčí licencí vytváří vlastní obraz divadelní skutečnosti. Jednoduchost a střídmost je znatelným rysem této inspirativní práce. Nabízí se otázka, zda-li úspornost při využívání scénických prostředků není záměrný program režisérovy metody, který vyplývá z vědomí možností souboru… Tvořivá práce divadelníků z Mašťova ukazuje nové a možné cesty divadelnosti a v kontextu našich amatérských scén je událostí nesporně jedinečnou."

Zdeněk Pošíval, divadelní režisér Praha, 1983


"Celá inscenace Býka Klemense je prodchnuta tvůrčím uměleckým přístupem. Režisér Vl. Valeš si uvědomoval současně dispozice hereckého souboru, především malou jevištní zkušenost, a použil jich pro kolektivní výkon navazující na odkaz lidového divadla. Vzniklo tak citově silné, až básnické divadlo, které musí svou sugestivitou vzrušit, vyprovokovat každého diváka…"

Igor Dojiva, Jubilejní a nejlepší, Průboj č. 159/ 1983


"Hra Kat a blázen a málo uváděna pro svou inscenační náročnost a pro nepevnou dramatickou stavbu. Režisér Valeš vypracoval působivé mizanscény, zejména scénu corridy v první části, podařilo se mu dát hře spád, jeho herectví a forbíny s katem měly správnou míru stylizace. Představení diváky zaujalo, je působivé a účinné."

Dr. Pleskot, divadelní teoretik, 1984


"Kat a blázen je hra o diktátorech, o fangličkářství. Je to také obecná výpověď o světě, stará sice 50 let, ale svět se zas tak nezměnil. Řada věcí má platnost dosud. Ničeho jiného se hrubá síla tolik nebojí, jako výsměchu a zesměšnění. Povedlo se vám nalézt vhodnou formu a míru, jak to vyjádřit. Viděl jsem inscenovat V&W mnohokrát, váš přístup je jeden z nejlepších, které jsem kdy viděl. Scéna je velice zdařilá, chytrá, dobře působící a funkční…"

František Mikeš, režisér Čs. televize Praha, 1984


"Otázka, jak hrát Kata a blázna a vůbec hry V&W, je problematická, protože ty hry byly zasazeny do své doby. Mašťovští objevili v Katu a bláznovi aktuálnost: I dnes existuje neofašismus a snahy diktátorů po světovládě. Všechno, co je ve hře, nebo alespoň velkou většinu toho odráží i dnešní dobu, a to Mašťovští pochopili zcela správně. Inscenátoři hledali vlastní poetiku vlastní přístup; tuto snahu hledat svou cestu porota oceňuje a oceňuje zvláště to, že se dostali téměř k stoprocentní stylové čistotě představení…"

Leona Primová, asistentka režie ND, 1984


"Inscenace Kata a blázna se mi líbila pro svůj výtvarný názor. Líbily se mi kostýmy, jak byly udělány. Jiné soubory by asi vybraly fundusy profesionálních divadel…"

Romana Tůmová, jevištní výtvarnice Divadla Most, 1984


"Viděl jsem mnoho představení Mašťovských, která byla vždy stylově čistá, proto jsem se na dnešní představení těšil a očekával jsem od ´Valešovců ´opět velký zážitek. Cítím se tak trochu spoluzodpovědný za tuhle Brechtovu hru. Jel jsem v roce 1954 na svou první zahraniční studijní cestu do Berlína, jako šéf divadla. A první představení v Berliner Ensemble byly právě Brechtovy Bubny a trumpety. Po představení jsem mluvil s Brechtem a řekl si mu o tuhle hru, která se mi líbila. V Praze jsem ji dal přeložit s tím, že ji budeme hrát. Po čtrnácti dnech zkoušek přišel za mnou režisér Hudeček, že se to nedá hrát, že to nedáme dohromady. Hru jsme nakonec nedostudovali a stáhli z plánu. Pak jsem ji nabídl režiséru Pistoriusovi do Plzně, kde ji hráli a já jsem ji tam viděl. Mašťovská inscenace je třetí, kterou vidím. Je to složitá a komplikovaná hra. To, že se režisér Valeš na Brechta ´vykašlal ´ ne jako na tvůrce, ale na jeho divadelní styl, je možné a inscenaci ku prospěchu. V představení je chuť a spontaneita, ale nevyvarovalo se určitých problémů…"

Karel Lhota, režisér Divadla Most, 1986


"Měli jsme štěstí, my, autoři literárního pásma Ráj srdce. Rozhlasového pásma o láskách učitele, herce, malíře a divadelního režiséra Vladimíra Valeše z Mašťova u Kadaně. Říkáme, měli jsme pověstné reportérské štísko, že jsme ho na svých cestách s mikrofonem vůbec potkali a že jsme se mu směli přiblížit, ba dokonce být při tom, když učí své čtvrťáky, když režíruje v potemnělém sálku mašťovského kulturního domu, když opřen o tělo elektrofonických varhan skládá do divadelní inscenace novou píseň. Anebo když sám, jako herec, vytváří na jevišti něco, na co lze se zalíbením hledět. Koutkem oka jsme ho sledovali (plni studu, zda na to máme právo), když na jedné z nešťastných zkoušek s ochotníky potil krev a už byl v pokušení zlomit hůl a pověsit to všecko divadelní harampádí na hřebík. Ale byli jsme s ním i ve chvíli, kdy přebíral, šťastný jako kluk, čerstvé a vonící divadelní vavříny a my jsme mu s dojetím směli stisknout ruku… Zveme vás k poslechu v neděli 19. 10. 1986 ve 21,50 na stanici Vltava."

Jana a Boris Rieglerovi, Týdeník Rozhlas č. 37/1986
(Režie Olga Valentová, účinkují Jiřina Petrovická a Rudolf Pellar)


"Dobře rozumím, proč jste si hru A. Čchaidzeho Když město spí vybrali. Vývoj a události jdou takovým tempem, že pro dramaturga v divadle je těžké vybrat dobrou hru a udělali jste pro ni mnoho. Především je dobře obsazena. Velice se mi líbily některé ženské herecké výkony (bankovní úřednice, prokurátorka), protože vytvářely charakteristiku postav. Pochopil jsem snahu režie: ulomit hrot větám, které by mohly znít jako fráze, aby hra zněla co nejpřirozeněji. Představení si mi líbí, je působivé. Vždycky, když režisér hraje hlavní postavu, má to půvab v přirozenosti. Přeji vám, abyste na inscenaci ještě dělali a aby vyzrálo…"

Ilja Bureš, režisér, Ústí nad Labem, 1988